Ohlédnutí - prosinec 2015

Co jste taky mohli čekat? Stereotyp, protože v poslední době mi absolutně chybí kreativita a měla jsem ji vůbec někdy? Nemusíte se bát, ohlédnutí za rokem 2015 se dozajista konat nebude, byl to totiž nejhorší rok v mém životě. Doufala jsem, že rok 2016 bude lepší, popravdě nevím jak ten začátek plný odchodů slavných i neslavných mám vnímat, ale vraťme se k prosinci.

Můj dárek k narozeninám v podobě županu s hlavou medvěda (skalp je to!) prostě miluju, kdybych vám prostřednictví obrazovky mohla přenášet hebkost, tak ho milujete určitě taky! PS: Vlasy ještě jako mánička, ale teď je ze mě zase kluk.

Vrácení v čase - listopad 2015

Ahoj,

dnes jsem se rozhodla, že se společně s Vámi vrátím v čase. Tyto články hodlám psát pravidelně každý měsíc. A bude to "Instagramové" ohlédnutí se v čase a vysvětlení jednotlivých fotografií. Předpokládám, že tento typ článků všichni znáte, objevení Ameriky přijde snad jindy.

Listopad byl pro mě hodně hektický, takže jsem s hrůzou zjistila, že jsem na Instagram přidala pouze tři posty.  Pro mě osobně to jsou velice důležité posty!

Hned první post se týkal 13.11., kdy se v Brně konala autogramiáda A Cup of Style, kde jsem samozřejmě nemohla chybět. Byl to pro mě nejhezčí dárek k dvacátým narozeninám, které jsem měla o den později. Autogramiáda byla skvělá i přes to, že jsme čekali na podpis asi hodinu a tři čtvrtě a všechno nás neuvěřitelně bolelo. Setkání sice bylo krátké, ale i tak je nezapomenutelné!

Blíží se to blíží!

Každý rok mě Vánoce zajímají dřív a dřív. Asi jsem postupem času pochopila prodej Mikulášů v září a podobné speciality obchodních řetězců. Dnes je ČTVRTÝ den z dvaceti dní rekonstrukce. A já vím, že až bude náš byt hotový, bude to už jen krůček k Vánocům. Dnes jsem si tedy pro Vás po dlouhé době připravila článek s Vánoční atmosférou - bude se týkat adventních kalendářů! 

Negativismus v akci!

Jsem v háji jako Baťa s dřevákama! Do měsíce se máme vystěhovat a vlastně nevíme kam, kdy, proč, a ani jak. Čeká nás totiž rekonstrukce bytu, kde jsme již dvacet let - to je celý můj život - v nájmu. Svým způsobem by jsme měli být rádi, ale skutečnost je bohužel jiná. V srpnovém ELLE jsem si sice přečetla o negativismu jako o národním sportu, ale v tomto případě si prostě nemůžu pomoct. 

Vlastně si to ani neumím představit, neumím si představit, že máme vyklidit celý byt ani to, že by jsme se stěhovali na jinou adresu. Opět se potvrzuje, že jsme "konzervy", ale to už asi víte - a pokud ne tak si přečtěte TOTO. Je mi z toho přístupu k nám špatně, nepřijde mi normální, že do dnes nevíme den ani hodinu, ani to jestli budeme mít náhradní byt, kde budeme 40 dní bydlet. Upřímně nevím, proč to sem píši, snad jen z přesvědčení, že je nás víc, a že mě to "vypsání" uklidní.